čeština
Deutsch
English
Ralsko - Roll




Kostřice - Kosteritz - 1356-60

První známky o Kostřicích pocházejí z let 1356-60. Tato zmínka se vztahuje k panství Loukovec. V lokalitě později vznikla usedlost, která byla roku 1784 rozdělena mezi obyvatele kraje, tak se uvádí v příloze knihy Topografie Čech, datované 14. 3. 1828, která byla nalezena na faře v Jablonci. Název Kostřice pochází podle místní tradice, z českého jména kost nebo kostra. V blízkosti původního selského dvora mělo být pohřební místo. Kolem roku 1820 narazil tehdejší majitel Nového mlýna, jistý J. Lode, na svém poli, které bylo na návrší vzdálené asi 15 minut pěší chůze jako zbytek vnější hradby náležící ke Kruncemburku. Po záboru československého pohraničí v roce 1938 byla východní hranice obce totožná s hranicí okleštěné Československé republiky a německé Třetí říše.



Pověsti o pokladu

Kostřice byly podle tradice šlechtickým panstvím, pak selskou usedlostí a od roku 1784 obcí. Za třicetileté války bylo panstvo postupujícími armádami vyhnáno a protože se tak stalo ve chvatu, jsou v okolí Kostřic zakopány poklady. Obyvatelé byli často těmito ústně tradovanými pověstmi vedeni k hledání těchto pokladů. Zlí jazykové trvdili, že okolo Kostřic je spousta jam po neúspěšných hledačích. Jestli byl v okolí obce nějaký poklad skutečně zakopán, patrně těžko zjistíme. Proto přinášíme několik zkratek o jeho hledání.
Jednou kopali dva sousedé spolu na jednom místě. Dostali se velmi hluboko, až narazili náhle na železnou bránu, zavřenou na velký zámek a střeženou velkým černým psem. Brána zakrývala vchod do hlubin země. Radili se co dělat, když v tom uslyšeli hlasy, které hrozily vězením, jestliže učiní ještě jediný úder špicem (krumpáčem). Oba sousedy sevřel ledový dech strachu a dali se na bezhlavý útěk. Za nimi se země sama opět zasypávala a v hlubinách mizela vykopaná chodba. Místo už nikdy nikdo nenašel.
Ale poklady přicházely za kostřickými i ve snech.
Jednomu sedlákovi se zdálo, že v jeho zahradě blízko hrušně vychází ze země podivná záře a ve snu tam našel poklad. Ráno když se probudil, nikomu nic neřekl a na zjeveném místě začal kopat a opravdu poklad našel. V tom slyšel svoji ženu volat k obědu, a tak chtěl hrnec rychle vyndat ze země. Ten byl příliš těžký, a tak rychle začal mince z nádoby vyndávat a pokládat na trávník. Jeho žena zatím čekala doma s obědem, ale sedlák stále otálel. To ji dopálilo, vyběhla za ním na zahradu a křikne: "Co tu děláš?" Tu okamžitě zmizel poklad a venku zůstaly jen peníze, která z nádoby vyložil ven. Oba manželé si však přísahali, že o tom nikdy nic neprozradí.
Zda tato pověst je pouhou báchorkou nebo ohlasem na skutečný nález pokladu, lze těžko říci. Ale v další pověsti nám do hry vstupují moci pekelné...
Tři jinoši chtěli také získat poklad. Ale protože věděli, že je to nesnadný úkol, rozhodli se povolat na pomoc ďábla. Pomoci čarodějnického prutu a čarodějnické knihy vyvolávali ďábla. Přesně o půlnoci, když celá vesnice ztichla a ztichl i dům, ve kterém byli, všichni tři se sesedli kolem jednoho stolu a začali číst z čarodějnické knihy. Náhle se celý dům probudil a jeho obyvatelé vpadli do místnosti, kde seděli chlapci. Když se mládenci ptali, co se děje, proč jsou všichni vzhůru, dostali rozzlobenou odpověď: "Od Vápna sem přijíždějí těžké vozy, které dělají takový rámus, že nikdo nemůže spát. Snad sám ďábel sedí na kozlíku." Jinoši se zalekli a ďábel zmizel i s vozy. Chlapci měli takový strach, že schovali čarodějnickou knihu i prut a víc se o nic podobného nepokoušeli.
Tak to bylo povídání o pokladu nebo pokladech v okolí Kostřic. Snad to byly jen pověsti, ale kdo ví...

zdroj:
Petr Matoušek
Bývalý vojenský prostor Ralsko, Obce živé i zaniklé


[All rights reserved. © Ralsko-Roll 2005 Designed by Tomáš Drahokoupil]