čeština
Deutsch
English
Ralsko - Roll




Čertova zeď - Teufelmauer

Pozn. redakce:
Níže uvedený text je starý více než 80 let, ale rozhodl jsem se ho zařadit, abyste měli představu o vzniku tohoto skvostu a také jaký ohromný komplex Čertova zeď byla. Chráněným přírodním výtvorem se stala až 2. března roku 1964, do té doby byl čedič z Čertovy zdi vylamován a používán jako silniční štěrk a stavební kámen.


Účelem této stati je objasnění geologického vytvoření a složení Čertovy zdi, této původně 28 km dlouhé čedičové žíly, která může býti počítána k podivuhodným a ojedinělým úkazům přírodním, neboť podobného není na celé pevnině. Škoda, že tento velkolepý přírodní jev ne působením přírody samé, ale zištnou rukou lidskou byl z největší části zničen. Co dnes lze spatřiti jsou pouhé zbytky.

K objasnění původu Čertovy zdi je třeba v krátkosti pojednání o původu zemských vrstev vůbec.

Koule zemská na počátku byla žhavá. Teprve když poněkud vychladla a na povrchu ztuhla, když srážely se vrstvy nejstarších hornin: ruly, žuly, svoru, prahorních břidlic, byla utvořena nejprvnější kůra zemská. Ohnivá masa ustoupila do nitra země, avšak slabou kůru zemskou často prorazila, na jejím povrchu se rozlila a tuhnouc dala počátek prvým vyvýšeninám a údolím zemským.

V době této byly vytvořeny základy našich pohraničních českých hor (prahory). Také nejvyšší hřbety a vrcholy pohoří ještědského jsou z této doby. Země byla pustá, neobydlená. Teprve když vedro pominulo, mohly vzniknout prvé zárodky života. Povstala druhá doba geologická, doba prvohorní (Palacozoicum). Teplá moře byla oživena prvými obyvateli: nálevníky, pak měkkýši, rybami a raky, na pevnině objevil se prvý hmyz a obojživelníci. (Útvar kambrický, devonský, kamenouhelný a permský). V našem okresu utvořil se v této době z velikého jezera úzký pruh červené země, táhnoucí se od Padouchova podél úpatí ještědského a Kozákova do krajiny u Nové Paky a Broumovu. Sopečné výbuchy se však často opakovaly, vrstvy lávy roztékaly se po zemi, starší vrstvy horské se pohybovaly a převracely. V této době po dvakráte utvořena byla v našem okrese trhlina, z niž vyvalila se láva, která tuhnouc dala Proseče melafyr a u Bohdánkova porfýr.

Po ní přišla třetí doba naší zeměkoule, která se jmenuje druhohory (Mesozoikum). Obsahuje tři útvary: triasový, jurský a křídový. V moři žili měkkýši, kostnaté ryby a raci. Na zemi i ve vodách žily ohromné nestvůry, veleještěři, z nichž někteří dosahovali délky až 40 m. Ve vzduchu létali již ptáci. V této době zprvu celá česká země a s ní i okres náš byl souší. Mocným zemětřesením utvořila se později ohromná zemská puklina, sahající od saské Míšně až k Brnu podél Ještědského pohoří. Jižní část prastaré kůry zemské až ke Kolínu a Praze propadla se do hloubky asi 500 m a do této propadliny přivalilo se z Německa moře.

Blížila se čtvrté doba - doba třetihorní (Kaenozoicum). Na zemi povstali první savci. V pralesích žili sloni, nosorožci a jeleni. V této době ohromné sopečné výbuchy dřívější vzhled krajiny úplně přeměnily a utvořily přechod k té podobě země, jak se nám asi jeví nyní. Vyvřeliny, které prorazily kůru zemskou, náležejí k znělcům a čedičům, utvořily buď osamělé homolovité kupy nebo celá pohoří. A do této doby spadá také vznik Čertovy zdi.

Mocným zemětřesením pukla kůra zemská od paty Ještědu až k Bezdězu, utvořila se trhlina a z nitra země vyvalila se na povrch žhavá tekoucí masa, jež utvořila čedič, ze kterého je Čertova zeď složena. Povstala tak čedičová žíla v délce asi 28 km a v šířce 2-3 m.

Pískovec, který po obou stranách Čertovy zdi se nalézal, byl na mnoha místech později rozrušen a odplaven, takže čedič v podobě hráze nebo zdi z pískovce vyvstal. Celá Čertova zeď skládá se ze 3, 4, 5 i 6bokých hranolů (užívá se jich na silniční sloupy a na dlažbu). Vznik těchto sloupů vysvětluje se tak jako u jiných měkkých hmot, které tuhnouce v pevnou hmotu se proměňují. Povstávají tu na vnější ploše zvláštní sražená místa, která postupným ochlazováním nabývají tvaru hranolu, tím vysvětluje se také sloupovité rozdělení masy čedičové. Sloupce vytvořily se vždy kolmo na plochu, které opor kladly a zároveň plochami ochlazovacími byly. Poněvadž u Čertovy zdi ochlazovací a odpor kladoucí plochy byly svislé, jsou její sloupy vodorovné.

Čedič, ze kterého se Čertova zeď skládá, je hornina jemnozrnná, někdy i hrubozrnná, barvy hnědočerné, na pohled beztvará, velice tvrdá a hutná. Výbrus ukazuje, že tamní čedič skládá se z augitu a magnetitu jakožto hlavní součástky a kromě toho obsahuje nefelín, olivín, apatit a jiné nerosty. Poněvadž obsahuje mnoho nefelínu (druh živce) nazývá se čedič nefelínový. Pro svou tvrdost a trvanlivost hodí se výborně na silniční štěrk. Tolik o vzniku a složení Čertovy zdi.

Sledujme ji nyní od jejího počátku (od paty Ještědu) až k jejímu konci, k Bezdězu.

U Vesce (pod Světlou) na západní straně silnice nalézá se neveliký hřeben, který obsahuje čedičovou žílu a je počátkem Čertovy zdi. Jest asi 700 m dlouhý a má směr od severovýchodu k jihozápadu. V pokračování tvoří první znatelnou stěnu (na západ od Horky), která se nazývá Měděnec. Čedič z této stěny obsahuje bílé kusy vypáleného slínu. V údolí, kudy vede silnice z Rozstání k Českému Dubu, je zeď přerušena. Přejdeme-li toto údolí, objeví se nám znatelný horský hřeben - Hotelský vrch - který má směr prodlouženého hřbetu od Vesce a vine se až k sedlu, kterým vede silnice z silnice z Osečné do Českého Dubu. Čedič byl zde před více než 60 léty úplně až do hloubky 2 m vylámán. Po Čertově zdi byl tu znatelný příkop. Délka této zdi byla 2,5 km. Ve jmenovaném sedle rozděluje se Čertova zeď ve dvě žíly, z nichž východnější brzo zaniká, dle výpovědi mnoha lidí čedič v hloubce 5 m přestal a přišlo se na pískovec.

Sledujeme-li druhou žílu západnější, přijdeme od křižovatky silnic (Osečná - Starý Dub - Smržov) po 150 krocích ke kraji lesa. Hned vlevo počíná hluboký příkop, což je vybraná zeď. 100 kroků výše od kraje lesa láme ze zdi čedič. Zeď skrytá v zemi, ale znatelná dle příkopu, vystupuje příkře na hřeben, jehož prvého vrcholu dojdeme po dalších 170 krocích. Pak terén klesá, po 200 krocích je sedlo. Jdeme-li pak zase výše dle příkopu, dojdeme po 170 krocích k prvým velikým čedičovým balvanům. Po 50 krocích se zeď náhle lomí poněkud vpravo, po dalších 70 krocích leží čedičová hruda, ještě 60 kroků a stojíme u vrcholného hřebenu, nevyšší to části zdi. Nezapomenutelný je prvý pohled. Tato část zdi je dlouhá 18 kroků, na straně severozápadní asi 5 m vysoká, na jihovýchodní straně je sráz 10metrový. Je vytvořena z vodorovných sloupů přes 2 m dlouhých. Od tohoto místa táhne se zeď směrem k Bezdězu až k hluboké cestě, vedoucí od Zábrdí. Na jihovýchodní její straně dosahuje pískovec povětšině skoro k vrcholu zdi, na severozápadní je na několika místech zeď odkryta do značné hloubky. Čedič je z ní povětšině do různé hloubky vylámán. Tyto zachovalé části zdi, pozorované zdola, podobají se uměle stavěné hrázi. Sledujeme-li zeď od nejvyššího vrcholu dále k jihozápadu, shledáme, že je z počátku zničena. Po 160 krocích shledáme větší zbytky, po dalších 50 krocích zeď mizí. 60 kroků, dále je sedlo - zeď neznatelna. Terén stoupá. Po dalších 50 krocích najdeme hluboko čedičové zbytky. 100 kroků dále má čedič již tvar zdi se srázem k severozápadu. 90 kroků dále nižší sráz, po dalších 40 krocích je zeď přetržena a pak následuje druhý krásný její úsek, zeď 100 kroků dlouhá na severozápadním svém počátku s hlavatou skalou navrchu, tu 5,3 m vysoká, o něco dále až 6,8 m! Jihovýchodní její část je pokryta pískovcem až k vrcholu. Na konci této patrie je malý úpad, kudy vede cesta ze Smržova do Zábrdí. Zeď pokračuje za cestou týmž směrem, ale není znatelna. Teprve po 150 krocích najdeme opět zděný sráz kratší a nižší, 20 kroků dlouhý. Dalších 160 kroků sledujeme nízké zdi v délce 120 kroků. Následuje mezera asi 100 kroků, načež dojdeme ke dvěma dalším přerušeným zbytkům zdi se srázem opět k Zábrdí, z nichž prvý je dlouhý 15 kroků, druhý o něco kratší. Dále dojdeme k hluboké cestě ze Zábrdí do Budíkova, kde bývala zdí dokud byla zachována, proražená Čertova brána. Před 50 lety po obou stranách cesty čněly ještě 2-3 m vysoké pilíře, jež bývaly prý nahoře přirozeně spojeny čedičovými sloupy, takže tvořily skutečnou bránu. Žel, že tento ojedinělý skvost byl lidskou rukou zničen a dobytými sloupy zaházena strž u kapličky ve Smržově!

Dalších 180 kroků je zeď rozebraná, sledujeme jen nepatrné zbytky, na konci této trati delší nízký zbytek. Po 220 krocích je zlom značně vpravo směrem ze Zábrdí. 60 kroků od zlomu najdeme vpravo na vršku dle úlomků pokračování, po 100 krocích opět zeď patrna - sráz opět k Zábrdí. Po dalších 60 krocích dva delší zbytky zdi, dále 180 kroků zeď je místy 1-2 m vysoká, zvedá se pak výše a je provázena zvláště na straně k Zábrdí hromadami čedičové tříště - délka této části asi 40 kroků. Zeď je pak dobře patrná až ke svému konci. Dojdeme tu ještě ke dvěma vyšším zbytkům, od nichž zeď již příkře spadá do údolí. Závěr zdi nad hlubokou cestou ze Zábrdí do Studýnek je také dosti zachován a je zajímavý zvláštním složením čedičových sloupků, jež jsou řazeny v obloucích jako klenutí. Na druhé straně tohoto údolí dá se zeď stopovati přes les a pole až k širokému údolí u Dolánek, kterým protéká potok Zábrdka. Sledujeme ji dále přes Tišnov do údolí, které se táhne mezi Tišnovem a Křídou. Zde je zachována asi 100 kroků dlouhá hráz rybníku. Na protější straně tohoto údolí objeví se nám opět a můžeme ji sledovati na západ od Křídy až k Olšině. Od Olšiny ztrácí se však úplně v zemi, směr její je naznačen jednak malým nehlubokým příkopem, jednak tím, že na půdě z ní povstalé rostlinstvo bujnější roste, nežli na ostatních okolních písčitých půdách. Tímto způsobem dá se zeď sledovati až ke Kuřívodům, kde opět vystupuje při silnici, vedoucí z Mimoně do Kuřívod. Odtud táhne se hlubokými lesy přes Štrasdorf a Dreišpici až končí blíže lesní cesty Sägrabenu u paty Bezdězu.

V celku se nám Čertova zeď jeví jako skutečná, přírodou vytvořená zeď stejné skoro šíře. V původním stavu není zachována nikde. Lidská ziskuchtivost ji zničila. Zbytky, které zůstaly zachovány, dávají tušiti, jak velkolepý přírodní zjev musila zeď být v podobě původní. Zbytky zdi byly muzeem v Českém Dubě navrženy Památkovému úřadu k ochraně. Jednání o záchranu zdi není zatím skončeno. Zamýšlený výkup zdi státem byl by ochranou nejjistější.

zdroj:
Otakar Fendrych
Tento článek vyšel v září roku 1924 ve vlastivědném sborníku českého severu Od Ještěda k Troskám


Pověst vypovídá:

Před lety usídlili se v místě, kde dnes stojí Bezděz, tři čerti. Jednou k nim přijel jezdec na bílém koni a otázal se jich:

"Který z vás tří je nejrychlejší? Rád bych s ním uzavřel sázku."

"Já jsem nejrychlejší," řekl první čert. "Vystřel šíp a já jej v běhu chytím."

"To mi nestačí," odpověděl jezdec.

I přihlásil se druhý čert: "Jeď a já postačím dlážditi kamením všechny stopy, které tvůj kůň zanechá svými kopyty v zemi."

Ani tím se jezdec nespokojil.

Tu se přihlásil čert třetí: "Jsem rychlý jako tvoje myšlenka. Na co si pomyslíš, všechno ti postačím udělati."

"Přijímám sázku," řekl jezdec. "Chci míti postavenou zeď, která bude obíhati toto místo ve velikém kruhu. Běž a stav, kudy chci, aby vedla! Nedohoním-li tebe, dříve nežli kohout zazpívá, vyhraješ."

Jezdec si pomyslil, kterými osadami má zeď vésti, a čert v tu chvíli měl zeď hotovu…I jede jezdec, co jen jeho koni síly stačí, a žene se jako vichr úvalem i strání. Čert běží před ním, bere ze záňadří kameny a v dlouhou zeď je skládá. Až teprve, když se blížili k místu, odkud začali závoditi, dohnal jezdec znaveného čerta. Však tu již první přísvit jitra padl na vrcholky hor - a v zápětí ozvalo se ve vsi kohoutí zakokrhání.

Čert odhodil zástěru, v níž měl kamení, z kamení se navršila hora. Sázku prohrál, jeho dílo tu však zůstalo.

Aby ochránili Bezděz od rohaté chasy, postavili majitelé hradu kapli svatého Michala, archanděla, který proslul statečností v boji s ďábly.

Čerti se usídlili ve věži u třetí hradní brány a tropili tam hluk, kdykoliv míval kněz v hradní kapli bohoslužby. Strach, jejž lidem naháněli, působil jim potěšení a proto se rádi přetvořovali v přerozmanitá zvířata, zjevovali se na cimbuří věže a děsili hradní posádku. Někdy se objevili v podobě černých kohoutů, jindy brali na sebe kozlí podobu - a nikdo je nemohl odtud vypuditi.

Odešli sami, když přestal lid věřiti v klamné přeludy, posvítiv si na vše, co bylo tajuplné, osvíceným rozumem.

zdroj:
Josef Pavel
Pověsti českých hradů a zámků


[All rights reserved. © Ralsko-Roll 2005 Designed by Tomáš Drahokoupil]